Úvod>Sociální aktivity>Nadace Altego>Rok 2017>Pobyt dětí v Yacht Clubu na Radavě

Pobyt dětí v Yacht Clubu Písek na Radavě

Tisk strany

Organizátoři pobytu dětí Dětského domova Zvíkovské Podhradí na loděnici Yach Club Písek na Radavě u Orlické přehrady nám zaslali po realizaci akce následující podrobnou zprávu, se kterou se s vámi rádi podělíme.

Letošní rok jsme se s dětmi setkali v srpnu, koncem prázdnin. Přivítali jsme se na loděnici v neděli 20. srpna kolem 16. hodiny a odjezd byl naplánován na čtvrtek 24. srpna v odpoledním čase. Letos přijel rekordní počet dětí (22), mnoho tváří se na nás smálo už v autě, některé jsme viděli prvně. S nimi přijely známé tety, Maruška a Mirka, které nám také velmi pomáhaly. Pro velký počet dětí mi na pevnině pomáhala dcera Tina Soldátová, která v dřívějších letech plula s malými dětmi na lodi třídy Cadet. Manžel, Zbyněk Soldát, tradičně jezdil na motorovém člunu, dával instrukce a cenné rady dětem, které se střídaly na lodích třídy Optimist. Protože nám nemohla pomoci dcera Lenka z důvodu stáže v Itálii, ochotně nám pomohl Mirek Kraml, který zastoupil Tinku na Cadetovi.

Téma z loňského roku „Poznej sám sebe“ jsem rozšířila „Poznej sám sebe, své slabé a silné stránky“. Na aktivitách jsem pracovala s dětmi ve věku od devíti let. První den v neděli po ubytování jsme se při hře s míčem seznámili, společně jsme se představili – jméno, zájmy, něco zajímavého o sobě, co kdo chtěl sdělit navíc – mohl. Na závěr jsme děti rozdělili do čtyř skupinek rozhozením jejich bot ke čtyřem nejstarším a hlavně nejspolehlivějším holkám, neboť jsem je už dobře znala z předchozích setkání. Byly vytvořeny čtyři skupinky – dvě po šesti a dvě po pěti. Poté jsme se přemístili před loděnici, kde následoval tradiční výklad se Zbyňkem u plachetnice a nastrojení lodě Optimist. Po skupinkách se děti podílely na ustrojení ostatních lodí: tři Optimisté, Cadet, Evropa a motorový člun. Večeři jsme si užili venku u ohýnku, malé děti šly dříve spát a větší s námi mohly diskutovat a probírat, co je čeká.

Denní program byl po celou dobu pobytu nalepený na vstupních dveřích do klubovny:

7:30

budíček

8:00

snídaně

8:30 – 9:00

volno

9:00 – 10:30

Program

10:30

Svačina

11:00 – 12:30

Program

13:00

Oběd

14:00 – 14:30

Volno

14:30 – 16:00

Program

16:00

Svačina

16:30 – 19:00

Program

19:00

Večeře

20:00

Program

21:00

volno

22:00

večerka

Letošní rok jsme posunuli budíček, abychom mohli se všemi skupinkami stejně pracovat. Původně jsem měla naplánováno, že půjde každá skupinka na vodu jednou buď v dopoledním programu, nebo odpoledním. Pak jsem to změnila a každá skupinka byla jednou dopoledne i odpoledne na plachetnicích Optimist. Častěji jsme je střídali, bylo to lepší a efektivnější. Měla jsem rozpis, kdy a kdo půjde na jakou loď, protože zájem byl veliký a k tomu i odpovídající křik. Naše zásada, že bez záchranné vesty se nesmí sestoupit ze schodů dolů k vodě, se opravdu brzy precizně dodržovala a některé malé děti ukořistily vestu a nosili ji celý den.

V pondělí 21. 8. se tolik nedodrželo pořadí na vodě, protože jsme měli navíc kajutovou plachetnici s Jiřím Šaškem, který svezl vždy určený počet dětí, aby se učily s plachtami. Chtěli jsme co nejvíce využít jeho ochoty nám pomoci. Dopoledne musel kroužit se svou plachetnicí kolem dětí na Optimistech, protože jsme měli kolizi s motorem na člunu, který Zbyňkovi pomohl při odpoledním klidu opravit. Ten den jsme měli kajutovou plachetnici, tři Optimisty, Cadeta, Evropu a odpoledne zprovozněný motorový člun.

Každé ráno si jeden člen ze skupinky vytáhl ze sáčku písmenko, na které si připravili večerní program. V pondělí hráli REKLAMU na písmenka K, R, A, Ž. Ti, co nebyli na lodích, na balicí papír v pondělí kreslili společně strom, sami si ho vybrali, postupně ho jiní dokreslovali a vymalovávali. Zvolili ovocný strom s jablky a nechali si záležet, aby obraz byl hezký. Chtěli opravdu krásný vzrostlý strom. Odpoledne jsme si sesedli, vždy s jednotlivými skupinkami, vyprávěla jsem jim příběh, abych navodila situaci, co je možné v životě dosáhnout, jaké cíle si mohou dát, že nic není nemožné a cílů může být samozřejmě v životě víc. Poté si na lísteček napsali svůj cíl nebo sen a nalepili někam na strom. Malé děti kreslily obrázky, nebo jim větší holky ochotně pomáhaly napsat lístečky a pak společně nalepit do prostoru stromu. V průběhu celého pobytu byl balicí papír se stromem a cedulkami nalepený v klubovně na dveřích. Povídali jsme si o jejich snech, kam a proč lístečky nalepili. Jedna z odpovědí za všechny: „Svoje největší přání jsem nalepila na kmen stromu, protože mi kmen připadá silný, pevný a další svůj sen jsem umístila do koruny stromu, protože je otevřená pro splnění mých možností.“Děti své sny mohly během pobytu rozšiřovat nebo je i přendávat na jiná místa na stromě. Na večerní program si děti připravily scénky a my hádali, o jakou reklamu jde. Ve zbylém čase každý usedl na židličku a hádal, co je za zvíře. Padla i otázka: „Jsem obratlovec?“ To jsme zalapali po dechu, zda ano nebo ne. Odpovědi mohly být pouze ano – ne. Docela jsme se pobavili, zapojili jsme se do hry úplně všichni.

V úterý 22. 8. ráno po snídani opět každá skupinka vytáhla písmenko, na které si připravili scénku na „životní situaci“. Kromě toho, že se skupinky střídaly na plachetnicích, jsme dopoledne rozebrali svá přání, vize, naděje a diskutovali jsme o nich. Odpoledne jsem se sešla se skupinkou, která nebyla na vodě, v klubovně, sedli jsme si do jakéhosi kroužku a v čele byla židle. Na tu jsem si prvně sedla já, aby mě děti „oceňovaly“ – např. cením si na tobě, že jsi kamarádská, hodná, usměvavá, mám tě ráda… Hned po mně se našel druhý odvážlivec, až jsme se vystřídali všichni. Na každém jsme museli najít něco hezkého. Pár příkladů: „Máš hezké oči, dlouhé řasy, jsi přátelský, jsem rád(a), že tu jsi…, jsi krásná, zábavná, je s tebou sranda…“ Zapojila se i teta Maruška a bylo vidět, že ji to s námi baví a zajímá. Následovala diskuse, co jsme se o sobě dozvěděli. Večerní program, připravený dětmi, byl bezvadný. Hádali jsme, co hrají a opravdu snaha byla veliká. Ve zbývajícím čase hádali po skupinkách slova tzv. „kufr“. Do půl minuty museli uhodnout, které slovo ukazuji za hlavou hádajícího. V nápovědě se nesmí říci kořen slova. Rozhoduje pohotovost, rychlost a zároveň důvtip hádajícího na židli.

Ve středu 23. 8. opět střídání na lodích, děti se naučily základům jachtingu a tím byly více nadšené a více chtěly být na vodě. Na pevnině jsme se sešli opět v klubovně, sesedli jsme se v polokruhu a kritizovali jsme se – zásada, jen slušně. Ten, co byl kritizován, se mohl obhájit, nebo přijmout své horší vlastnosti. Myslím, že skoro všichni už kývali hlavou při hodnocení a uznávali své slabé stránky. Dopolední svačina proběhla formou krmení poslepu. Z klobouku se vytáhly dvojičky, těm jsme zavázali oči, dali do ruky smetanový tvarůžek s lžíci a krmení začalo. Svačinka se neobešla bez mytí zaplácaných obličejů!

Po zdařilé svačince děti oceňovaly a hanily samy sebe, ale diskrétně, psaly mi lístečky, které mi zabalené předaly. Každý o sobě musel napsat něco hezkého a mohl něco špatného. Následovaly moje otázky: „Co je horší, hodnotit sebe, nebo ostatní? A sebe je lepší chválit nebo kritizovat?“ Daleko těžší pro ně bylo se pochválit. Někdo hodně dlouho přemýšlel. Úkol splnili postupně všichni. Ve zbylém čase se opět pracovalo ve skupinkách a děti měly napsat na papír věci, co by si vzaly na pustý ostrov, nesměly přesáhnout počet dvaceti. Četli jsme nahlas potřeby a zdůvodňovali, proč si je berou, čím jsou pro ně důležité. Kdo neměl dvacet předmětů si mohl po diskusi seznam doplnit nepostradatelnými předměty, na kterých závisí přežití.

Málem bych zapomněla na naše „prcky“ (devět malých dětí). Pravidelně je Tinka střídala po čtvrt hodince na Cadetovi a motorovém člunu. V úterý a ve středu ráno jely v motorovém člunu na malý výlet po blízkých zátokách.

Odpoledne dvě skupinky, co byly se mnou na souši, dostaly lístečky s tzv. souborem práv.

  1. Právo mít svou vlastní postel.
  2. Právo otevřít okno a vyvětrat.
  3. Právo dostávat kapesné.
  4. Právo na lásku a cit.
  5. Právo nebýt stále někým usměrňován.

  1. Právo být jiný.
  2. právo mít každý rok prázdniny.
  3. Právo na jídlo a vodu.
  4. Právo mít čas na hraní.
  5. Právo být vyslechnut.

Vyprávěla jsem jim příběh o letu v balónu kolem světa a chceme dosáhnout rekord. Postupně jsem vyjmenovala celou trasu a v průběhu přeletu se postupně zbavovali určitých práv, tzv. závaží. V koši mají s sebou 10 práv a každé z nich váží cca 2 kg. Skupinky se zázračně shodly: Poslední závaží – Právo na jídlo a vodu, právo na lásku a cit. Někdo se mě zeptal: „ A nemůžeme si nechat obojí?“ „Ne. Musíte se rozhodnout.“ Pokračovala jsem v příběhu, vidíte pevninu, cíl je blízko, ale můžete letět několik dní, ale i týden. Ale může začít foukat příznivý vítr. „To nevydržíme bez vody“ Někdo jiný. „Lásky se nevzdám“.

Každá skupinka svá práva hodnotila od jedničky do desítky. Večer jsem jim sdělila výsledky a povídali jsme si o důležitosti práv jednotlivců i skupinek.

  1. Právo na lásku a cit – 37 bodů
  2. Právo na jídlo a vodu – 36 bodů
  3. Právo být vyslechnut – 34 bodů
  4. Právo být jiný – 27 bodů
  5. Právo mít každý rok prázdniny – 20 bodů
  6. Právo nebýt stále někým usměrňován – 18 bodů
  7. Právo otevřít okno a vyvětrat – 13 bodů
  8. Právo mít čas na hraní – 13 bodů
  9. Právo dostávat kapesné – 11 bodů
  10. Právo mít vlastní postel – 11 bodů

Po odpolední svačince následovala slíbená „cvakačka“. Převrhnout Optíka, vylézt do lodě, vykýblovat vodu, doplout na molo a rychle se vystřídat. Tinka dětem půjčila svoji záchrannou vestu, aby se jim lépe lezlo do lodě a zájem byl opravdu po loňských zkušenostech veliký. I nováčkům se to líbilo a „cvakačku“ si chtěli zopakovat, ale na to nebyl čas. Máme velkolepou fotodokumentaci! Po večeři se všichni povinně sešli v klubovně a kreslili si šablony na trička, která jsem jim rozdala. Teta Mirka dětem sehnala jednobarevná trička s potřebnými velikostmi. Tinka je zasvětila do práce na šablonách, pomohla jim nakreslit kotvu, „mikimouse“, vysvětlovala, jak je mají kreslit a vystříhávat, aby trička byla hezká. Konce triček jsme obvázali provázkami. Na trávě jsme dětem trička savovali – tzv. technika savování. Oranžová trička byla špatně vidět, proto Zbyněk dojel do Milevska pro barvu a trika jsme ve čtvrtek dopoledne dobarvili. Protože nás letos bylo málo, neplánovali jsme noční stezku odvahy jako jindy s vyloděním na druhém břehu. Holky nás tak dlouho přemlouvaly, až jsme narychlo pro cca desetileté až třináctileté udělali stezku odvahy mezi karavany. Stačil spacák, gumový oblek, lampička, paruka z čelenek a masky byly dokonalé. Stezku jsme prošli, rozdělili, kdo kde bude strašit a hlavně upozornili rekreanty v karavanech, co připravujeme. S Maruškou a Mirkou jsme děti probudily. Já tradičně s lucerničkou s nimi prošla strašidelnou stezku.

Ve čtvrtek 24. 8. jsme před snídaní pro skupinky rozhodili kolem loděnice barevné papírky, aby se zabavili, než začne trochu foukat. Každá skupinka hledala dvakrát pět indicií, z kterých uhádla slovo základní – tanec, dům, píseň, herec, sportovec, město, les, moře. Skupinky si zasoutěžily ve sbírání párů ponožek ze šňůry a naopak jejich pověšení. Pak jsme ještě dobarvovali, batikovali a savovali trička. Dopoledne větší děti chtěly být co nejvíce na vodě, proto, kdo měl triko hotové, nechal ho zasychat a šup na Optíky. Kluci vytáhli a nastrojili čtvrtého Optíka, aby si děti poslední den co nejvíce užily. Po krátkém odpočinku se balilo a uklízelo, včetně všech lodí.

Letos nebyly diplomy, zato si odnášely děti krásná trička, k tomu žvýkačky a malou čokoládku jako pozornost. A od dětí? Ohromné překvapení, mně předaly nádherný keramický obrázek se slunečnicí a Zbyňkovi zvoneček, všechno vyrobené. Poslední už jen rozhozené bonbony z plachty – naše tradiční rozloučení a pak jen objetí, nástup do aut, mávání a odjezd.

Loučení je vždycky těžké, obzvlášť s dětmi. Najdete si k nim vztah, i když jsme byli často unaveni je pořád někam směrovat, upozorňovat a opakovat stejná pravidla. Přesto, když píšu tuto zprávu si říkám, co všechno jsme stihli, co všechno jsme prožili a zažili za tak krátký čas. Za to velký dík!

Zpracovala: Mgr. Lenka Soldátová